20. 7. 2013 8:26
Dneska budu asi docela stručný. Po včerejším běhání byl celý
den trochu jiný, takový živější. Dopoledne moc produktivní nebylo, nakrájel
jsem manga a to by bylo z užitečnějších věcí asi tak všechno. Jo, vlastně,
po tom běhání jsem dostal docela hlad a v kuchyni nic moc nebylo, tak jsem
udělal pár lidem míchaná vajíčka. To bylo za dopoledne tak asi vše.
Odpoledne bylo o něco plodnější. Celý den se nesl ve znamení
výprasků, děcka byly hodně zlobivé, každopádně atmoška byla k mému překvapení
celkem pozitivní. Z těch přnosnějších věcí, které se mi povedly, jsem
převázal Thomasovi tu jeho nohu a vzal jsem děcka zahrát si basket. To byla
docela sranda, protože se k nám po čase přidala taková tlupa tří typických
asijských levoňů, takže ikdyž jsem tam byl se třema děckama a jim mohlo být tak
18, celkem slušně jsme si zahráli.
V průběhu dne jsme se museli poprat ještě s jednou
věcí – nabídkou jet na křesťanský kemp. Příští týden jsme původně měli být sami
doma s pár dětma, ale prý pastor uvolnil dvě místa speciálně pro nás,
abychom mohli taky jet. V panické hrůze ze tří dnů vymývání mozků jsme
vymýšleli, jak se z toho vyvléct, což teda nebyla žádná prdel, to vám
řeknu. Začali jsme s argumentem že „pohlídat na tři dny děti doma je to
nejmenší, jak se můžeme za všechny ty fajn věci tady odvděčit, a že jim s tímhle
radši pomůžeme a kempu se zřeknem“. Ačkoliv jsme to všechno mysleli upřímně a
děti budeme hlídat po všech výhodách a luxusu co tady máme moc rádi, samozřejmě
že tenhle přístup byl trochu naivní a tedy nevyšel (předpokládám že hlavně
proto, že se strejda už nějakou dobu snaží o to, abychom konvertovali, nezajímajíce
se o fakt že jeho víru jsme přijali už před dvaadvaceti lety…). Museli jsme
tedy vytasit krizový plán á la „ještě nejsme ready přijmout úplně vše, o čem
nám tehdy večer vyprávěl, a ačkoliv o tom přemýšlíme, tři dny v takovémto prostředí
by nám nebyly úplně příjemné“. Tohle už bylo úspěšnější a dokonce ani on ani teta
nevypadali nijak naštvaně. Následně to nemělo ani žádnou dohru, takže snad ok…
Potom jsme si šli oddechnout a koupit si Vanilla Coke, která
se tady stává takovou mojí zahraniční Kofolou. Možná ještě o něco lepší. Večer
jsme se dívali na válečný film a já jsem šel celkem brzo spát, abych mohl
dneska zase před svítáním vstanout (že je ta sobota, posunul jsem si budíček na
6) a jít běhat. Dneska s námi byl i Ian, jeden z těch mladších kluků,
který ale docela nestíhal. Běhali jsme stejně dlouho jako včera (cca 40 minut)
ale oproti včerejším 5,5 km si myslím že jsme uběhli podstatně méně. I tak ale slabota, uvidíme za dva týdny. Celkem solidně jsem si nakopl palec (blbá hlava, bolí celé tělo) a udělal celkem pěkný puchýř na patě, ale za ten pocit dobře vykonané fyzické námahy to stálo.
Teď se jdu
zabalit a za 15 minut vyjíždíme na prodloužený víkend směr Melaka.
Výletu zdar,
Jenda
P.S.: Nestihl jsem tohle publikovat v pátek, takže až teď, po výletu. Z Melaky jsme zdárně zpět, dobrodružství zase spousta, takže sem napíšu možná zase trochu ze zpožděním...
Žádné komentáře:
Okomentovat