19. 7. 2013, 6:46
Tak se to povedlo! Sice ne už včera, ale dneska: je 6:46 a už
ready píšu! Ale popořadě…
Od včerejšího rána bylo vše takové volnější. Asi si začínám trochu
zvykat na místní režim, nebo ze mě spadla tíha dluhu vůči blogu jelikož už jsem
neměl žádný rest, nevím, každopádně pohoda jazz už od cca 9, kdy jsem vstával. Zase
trochu poprchávalo – ostatně jako poslední dobou každý den ráno. Asi fakt bude
něco na tom, že by tady teď mělo být období dešťů. Alespoň podle mě; Týnka,
strejda Neil a místní i internet tvrdí opak… :D Z deště jsme měli docela
strach, kdo by chtěl, aby mu dva měsíce na druhé straně světa propršelo, když
už sem váží takovou štreku, že jo, ale déšť tady ve většině případů není vůbec
na škodu. Pokud nás tedy nezastihne uprostřed nějakého ptačího výběhu mezi
stádem papoušků… (Pozdravy na polský konec Píště.) Většinou se alespoň trochu
ochladí na přijatelnějších zhruba 30, sem tam třeba i 28°C. To si domácí
začínají brát uniformy s dlouhým rukávem a já se přestávám potit. Nepršívá
dlouho, takže to až tak neomezuje a celkově tady v podstatě vlastně ani vůbec
nevadí, když trochu zmoknete, bo ste za chvilu zas suši jak březova skura.
 |
| Rýže s kořením a rozinkami a "karbenátky" z tuňáka, brambor a další zeleniny. Snědl jsem skoro 2 takovéhle talíře... |
No, dopoledne jsem mrknul na film (Warrior, doporučuju především
milovníkům akčních/bojových filmů). Na oběd jsem se docela nadlábnul, byla
celkem bašta, a tak nějak motivován filmem a spoustou rýže si říkám proč
vlastně té solidní stravy a pravidelného režimu tady nevyužít, takže jsem se
rozhodl, že ráno zkusím nějakou dobu chodit běhat. Stejně se musím každý den v 5
vzbudit, tak zůstanu vzhůru, co už. Po obědě dovezli nějací random lidi dva psy
– cca 8měsíční štěňata, taková pouliční směska, vypadaly docela pobitě, ale
mile. S těma jsme si pak docela užili srandu, když jsme je vzali do
chlapeckého domu, kde budou bydlet. Tam přebývá i dosud jediný pes domova –
Chad, což je něco jako jorkšír, možná přímo jorkšír. Takový malý, chlupatý, sem
tam trochu agresivní, vypadá jak Idefix z Asterixe a Obelixe. Ten
samozřejmě začal vyšilovat jak blázen, takže se hodinku škrtil na obojku, než
si uvědomil, že ti dva musí být jeho kámoši. Pak jsme je ještě nějakou dobu hlídali,
koupali a bavili se s nima, načež si Chad k všeobecnému pobavení
několikrát užil se strejdovou rukou. (Nutno uznat že to Neil dělal dobrovolně,
protože Bůh ví, co by ten blbec jinak oskákal…) No celkem zábava.
Kluci začali mezitím uklízet, přičemž se Thomas, jeden z mladších,
zranil. Tedy – Joshua, taktéž mladší a asi nejvíc mimo ze všech dětí, otevřel kovový
odpadní odvod. Do toho pravděpodobně Thomas šlápnul a pořezal si nohu mezi
prsty. Nic moc příjemného. Docela zábavné bylo sledovat reakce okolí. Strejda
ho poslal v náručí Jerryho do dívčího domu, že tam se o něj postarají. Ze
zvědavosti, a jelikož si s podobnýma věcma docela věřím, jsem se tam šel podívat.
Teta na prášky, Thomas v slzách, kolem něj asi čtyři holky, všechny
spřažené ruce a úplně bílé. Teta mu na to chtěla dát „žlutou medicínu“ a prášky
proti bolesti. Ukázalo se, že žlutá medicína je jodová desinfekce, kterou jsem
mu na to za celkem slušného křiku a naříkání celého okolí nakapal. Prášky proti
bolesti jsem jim zakázal, že bude lepší, když ho strejda veme do špitálu, podle
mě to bylo na šití, minimálně teda hloubkou poranění. Dokopat strejdu, aby fakt
jel, byl docela úkol, ale povedlo se, no za půlhoďky se vrátili s ošetřenou
(ale nezašitou) nohou, že si prý Thomas nechtěl nechat dát stehy :-D.
 |
| Pohled na noční trhy |
Zbytek mezitím dokoupal psy a za trest ještě uklízeli a byla
večeře. Nudle s vajcem. Po ní jsme šli s Týnkou na procházku na noční
trhy, které jsou kousek odsud vždy ve čtvrtek. To bylo trochu zklamání, jelikož
oproti posledně byly cca poloviční, asi kvůli ramadánu. Koupili jsme si
vanilkovou Coca-Colu a já pár čínských želé sladkostí a šli jsme ještě dál na
procházku. Zhruba za hodinu jsme byli zpátky. Já jsem ještě na chvíli zapnul
Need for Speed (až takový relaxden to byl! :)) a o půl 11 šel do postele.
 |
| Čínské sladkosti |
Dneska ráno v pět klasicky budíček, respektive před pátou,
převlekl jsem se, vzal ještě Matthewa (takový zdejší sportovec, trochu
frajírek, je fajn, ale potřebuje trochu disciplíny a vzor), se kterým jsme se
předem domluvili a šli jsme běhat. To bylo docela fajn – cesty prázdné,
Matthew, ač atlet a sportovec, nemá taky úplně nijak extra fyzičku, takže jsem
ho 40 minut potrápil a vrátili jsme se zpátky domů. Běhali jsme v podstatě
jen kolem čtvrti, nic vzdáleného, ale i tak to bylo fajn – cesty úplně prázdné,
evidentně tady nic jako šichty na 6 není. Teď jsem si dal sprchu, dopíšu tohle
a další relaxden může začít. Budeme asi plánovat víkend a vlastně i začátek
týdne, chystáme se totiž na 4 dny do Melaky, což je město na jihu od Kualy. 4
dny proto, že to je během stáže náš poslední soukromý výlet z KL – příští týden
jedou strejda, teta a většina dětí na víkend pryč, takže tu musíme se zbytkem
zůstat, týden potom jedem na hromadný výlet na Cameron Highland a pak už je
konec. Letí to jak sviňa. Ale po konci to bude taky ještě sranda.
Melaka zatím vypadá tak, že něco pochodíme, den bychom se chtěli
plácat na pláži, zbytek se uvidí. Ubytko už máme zarezervované, necelých 6 euro
na noc, a oba se docela těšíme.
Tak zatím, zas někdy…
Honza
Žádné komentáře:
Okomentovat