9. až 12. 8.: Singapur a Legoland

13. 8. 2013, 15:27

Tak se zase hlásím z Malajsie! Tentokrát jsme tady jen na mezizastávce na letišti v Johor Bahru, odkud plynule a ladně pokračujeme do Jakarty. Za sebou máme 2 dny Singapurování a Legoland (který je mimochodem taky v Johoru, takže v jednom kuse přejíždíme hranice a naše pasy už vypadají jak alba malého filatelisty), takže je o čem psát, ale asi to dneska „nebudu úplně přehánět“, jelikož „nemáme úplně nejlepší mezičas“.

Metro "čisťunke"

Jaký byl Singapur. Singapur je město. To se dá říct docela s jistotou, ačkoliv to je město menší, než jsme původně očekávali. „Beton, sklo a ocel“ čtvrti tady jsou jedna, možná dvě, jinak mi připadalo, že i Kuala Lumpur je vyšší a betonovější. Je zde plno parků opravdu čisto – skoro žádné papírky, listí, flašky a podobný odpad na ulicích, všechny ploty krásně zastřižené, auta naleštěné, zákaz žvýkání žvýkaček. Singapur, stejně jako Kuala Lumpur, roste – spousta jeřábů, stavenišť a podobně. Ale vše je tady organizovanější, spořádanější. Vyšší ploty, kde se staví, tam se staví, ne leží. Mix kultur je tady hodně podobný jako v Malajsii, přesto se nedá říct „Singapore truly Asia“. Kultury jsou tady jaksi omezené, potlačené na úkor kapitalistické svobody. V „pravé Asii“ očekávám větší chaos, nepořádek, živelnost – tak jako to bylo v té Malajsii. Tady to je víc Evropa než Asie. Dokonce bych řekl, že to tady je více Londýn než Asie, s Týnkou jsme se shodli, že asi vše od mostů přes to vyhlídkové kolo, styl budov, dvojpatrové busy a vlastně úplně všechno asi překopírovali z Londýna. Jen je tady čistěji a organizovaněji. (Ano, organizovaněji než v Evropě.) Celkově, suma sumárum bych řekl, že Singapur je model „ideálního kapitalismu“ – myslím, že takhle si všichni kapitalisté představují ráj na zemi. Svoboda pro Singapuřany, ostatním volný pohyb, vše na férovém tržním principu.

Taková typická singapurská křižovatka,
v pozadí kanclcentrum

Chyběla nám tady ale jedna docela důležitá věc – jakási specifická atmosféra. Singapur nemá (alespoň z našeho pohledu) žádnou dominantu, celý působí až trochu sterilně. Ne že by neměl vůbec žádnou atmosféru, jen je prostě takový trochu moc „pünktlich“. Minimálně přes den, je totiž třeba uznat, že noční Singapur je úplně jiné město. Budovy v business čtvrti krásně svítí, světla se odráží od řeky, kolem které jsou tak trochu ve středomořském stylu nasázené restaurace a srdce romantiků plesá. Zvláště když víte, jak PŘESNĚ se dostanete až před barák, aniž byste to museli předem hodinu a půl hledat někde bůhvíkde na netu.

Co nás dále zaujalo, byly ceny. Všichni nás dopředu varovali, jak je Singapur drahý. Přitom ceny byly (až vtipně) úplně stejné, jako v Malajsii. Jen měly, pravda, jiné měnové znaménko, které značilo dva a půl krát vyšší reálnou cenu. Opravdu skoro všechno, co jsme kupovali, mělo de facto stejnou číslici, jen místo v „RM“ ringitech jsme platili v „S$“ singapurských dolarech s kurzem 2,5 RM za S$. (1 S$ je v přepočtu cca 15,5 Kč.) Po tom, co jsme si zvykli na cenovou hladinu JV Asie, to tedy byl docela šok, když jsme ale později s chladnější hlavou a peněženkou počítali důkladněji, došli jsme k tomu, že ceny nejsou o nic moc vyšší než v Česku, maximálně +20%, což je zvládnutelné.

No, co se ve zkratce v Singapuru událo…

Pátek

Malajská Claypot rice

Po srdceryvném pátečním loučení v Rumah KIDS (ironie) jsme strávili o něco déle než jsme plánovali na autobusovém terminálu, kde jsme nakoupili nějaké 100Plus na cestu (izotonické nápoje, které se v Malajsii pijí asi běžněji než cola, což je tady u rovníku docela moudré…). Místo udávaných čtyř hodin jsme do Singapuru cestovali skoro devět, na což jsme už ale byli připravení. Opět proběhlo takových těch prvních pár nervózních hodin v nové zemi, kdy nemáte ani vindru v místní měně, nemáte kde spát a voda i jídlo z cesty už taky došly, aniž byste věděli, kde si co nakoupíte, natož za co nebo za kolik. Byli jsme o to nervóznější, že jsme měli drobné problémy s ubytováním, jelikož Ali z Ali’s nest nám jej i přes několikanásobné potvrzení zrušil, což jsme zjistili zrovna, když jsme vtipně se dvěma vystupováními přecházeli hranice do Singapuru. (Docela nezvyk po takové době zase procházet pozemními pasovými kontrolami a tak…) Nakonec nás Ali ale i vytáh z bryndy, jelikož nám sehnal flek za stejnou cenu u nějakého jeho kámoše ob jedny dveře. Bydleli jsme v Little India (v „Malé Indii“), takže jsme sem zašli i na večeři, krátkou obhlídku a nákup a fičeli spát. Mimochodem jsme našli Indy, jak hrají takovou jakousi cvrnkanou, vypadalo to, že o docela solidní prachy. Celkem zábavné… Jo a dal jsem si to slavné pivo – Tiger. Nebylo to úplně marné, takové vodovější než naše, ale pít se dalo. Byl jsem o to překvapenější, že jsem kdesi, ani už nevím kde nebo kdy, na nějaké poučné ceduli o rýži viděl, že „rýže je mimochodem přísadou každého dobrého piva“. Jestli tu do každého piva dávají rýži, tak ten Tiger byl fakt asi ještě docela solidní…

Konečně jsme tu!

Gamble na indický způsob

Sobota

Hotel Legoland. Pěkné :)

Ali nám nabídl, že můžeme využívat služeb jeho hostelu – internetu i snídaní. Takže jsme se ráno zašli najíst k němu a vydali se směr sen každého dítěte – Legoland. Cesta komplikovaná jak moje vtipy, ale aspoň jsme celou dobu jeli celkem na jistotu, což se při cestování v Malajsii tak úplně nedalo říct. Legoland byla pecka, sice něco úplně jiného než jsem čekal (myslel jsem, že to je hlavně o modelech z lega – jaký to omyl…), ale fakt jsem se bavil jako malý kluk. Spousta „horských drah“ takové té skoro americké úrovně, „interaktivní kolotoče“ kde jste se museli sami pohánět (ale pak to byla docela bžunda), 4D kino s umělým sněhem, polovodní atrakce – pistole, ježdění na legoskůtrech… A pak samozřejmě i ty modely, které byly taktéž úplně bezva. Ikdyž byl park plný všelijakých atrakcí a nejen modelů, vše vypadalo, jako by to bylo z lega, nebo alespoň z nějakého zvětšeného lega, takže atmosféra se držela i na místech, která normálně najdete i na vesnické matějské. Potkali jsme i první Slováky na našich cestách.

Docela jsem se děsil front, což se pak potvrdilo ve dvou špičkách někdy kolem 11 hodiny a mezi 13 a 16, kdy fronty zabraly půl hodiny, na zajímavější atrakce i hodinu. (Ideální čas prozkoumat modely a podobné zajímavosti.) Celý den bylo krásně, možná až moc, takže jsme se docela pekli. Když už se kolem páté sluníčko začalo schovávat, napadlo nás jít si vyzkoušet takovou vodní skluzavku, kterou jedete na člunu, což by byl super nápad někdy kolem poledne, jelikož jsme vylezli úplně promočení.Týnka částečně využila placených vysoušečů oblečení (chytrý business…) a částečně bezplatných fukarů na záchodě, takže byla suchá docela rychle, já jsem až do večera sušil trenky „přirozeným teplem“. Co se mi v parku ještě líbilo byl přístup zaměstnanců, kteří byli fakt ochotní, po každé atrakci vám poděkovali a tak. Zpátky se cestovalo levněji, jelikož jsme zase platili stejné obnosy, jenže v ringitech. I tak jsme ale zase jeli tři hodiny, což je celkem štreka. A spat.

Čisťunke metro podruhé. Organizace perfektní

Jeden ze spousty parků. Tak trochu London style

Legoportrét

Dračí cesta

Vodní osvěžení ve světě LEGO Technic...

Honza jak ho všichni znají...

To už tady bylo!

Západ slunce nad Legolandem

Neděle

Po dlouhém spaní (venku celkem slušně pršelo) jsme vyrazili směr Chinatown. Mají tu v Singapuru docela zmatek s chrámy – v čínské čtvrti byl obrovský hindský, v Malé Indii mešita jak vepř, čínský chrám někde úplně mimo… No ale všechny jsou krásné. Stejně tak trhy v Chinatownu byly docela fajn, působily zase tak opravdově a měly i slušnou atmosféru. Prošli jsme pár dalších parků a ulic a dorazili jsme do Lau Pa Sat, takového obrovského zastřešeného seskupení stánků s kuchyněmi z celého světa. Po dobrém obědě jsme prošli přes kancelářská centra (mimochodem, přesně takhle jsem si představoval celý Singapur, nejen pár stovek metrů čtverečních) k řece a kolem ní až k Muzeu asijských kultur. Tady jsme si dali dvouhodinovou tour od Arábie až po Indonésii. Sice to měli všechno pěkně srovnané a popsané a tak, ale nevím, jestli už jsem zmlsaný z toho cestování nebo co, ale zase mě to nijak extra nechytlo.

Kontrast

Po muzeu jsme pokračovali dále kolem řeky a pak zpět do Little India. V podstatě jsme tak za den prošli takovým „eSkem“ celé centrum Singapuru. Trochu mě zklamal bubble tea, který všichni, co tu byli, hrozně vychvalovali, ale pořádně jsme narazili snad na jediný trochu ucházející stánek. Do indické čtvrti jsme šli schválně na popud průvodce, že prý „nemáme být užaslí, když se v neděli zapleteme do Bollywoodské atmosféry“. Nepovedlo se, chodili jsme oba s otevřenou pusou a nechápali, co se tu děje. Ulice byly úplně narvané Indy – žádní arabové, žádní Malajci, jen samý Ind. Ženy taky nikde, prostě hlava na hlavě, všech snad padesát ulic i s parky a trávníky a restauracemi úplně nacpané Indy. Stáli tady ohromné fronty, postávali na rozích a my jsme nechápali, co se jako bude dít? Na co čekají? U večeře (samozřejmě indické) jsme se dozvěděli, že se nebude dít nic, a že ani na nic nečekají, že prostě jen odpočívají na ulici. Že prý všechny Indy z celého Singapuru, kteří tady pracují na stavbách (bez rodin, aby nepřelidňovali už tak přeplácané město), svezou každou neděli odpoledne spešl busy do Malé Indie, a že tu prostě sedí na trávníku, nebo postávají a kecají a odpočívají. Husté. Zase jsme pak ještě skočili do Mustafa centre nakoupit nějaké pití a šli spát. Mimochodem, prý tady v Singapuru z kohoutků teče pitná voda. Netroufli jsme si to zkoušet úplně „naostro“ pitím, ale zuby jsme si s ní čistili a cajk. (Normálně na to kupujem balené vody, v domově jsme používali filtrovanou vodu.)

Hindu chrám v Chinatownu

Taková umělecká chvilka...

Normálně se tady ještě naučím fotit

Voňtána

Asi jediná dominanta v Singapuru...a za mnou Marina Bay Sands Hotel
haha

Ruka sem, ruka tam, občas mi příjde, že to už přehánějí

A ještě jedna se mnou, aby toho nebylo málo. Ty domečky dole u řeky mají asi čtyři patra

V Singapuru se zelení všude a všem :)

Kdo by to byl čekal, mešita v indické čtvrti

Nedělní odpoledne stane se, táraratááá
René v bílé košili vlevo, já fotím, Rudolf vzadu v oranžovém

Barevná indická potrava

Pondělí

A ještě jednou hotel. Vlevo Helix bridge, pod
hotelem Marina Bay Shopping Centre, ten leknín
je muzeum vědy

V pondělí jsme šli prozkoumat zbytek města. Teda, zbytek. Rozhodli jsme se, že na Orchard road, místní

 nákupní bulvár, ani na Sentosa island – ostrov zábavy s aqvaparkem, filmovými studii a všemožnými atrakcemi; na ty že nemáme cash a že tam nepůjdem, takže jsme šli objevovat ty „běžnější“ krásy města. Začali jsme docela nudnou muslimsko-malajskou čtvrtí, kde mimo spoustu obchodů s koberci, látkami a jednu mešitu nebylo nic k vidění. Možná to bylo „brzkými“ dopoledními hodinami, nevím, ale slabší. Pak jsme šli ještě pořádněji projít „centrum“, které nás ani napodruhé ničím neuchvátilo. I ta špinavá Kuala Lumpur měla mezi „obyčejnými“ baráky a palmami tak nějak větší kouzlo. Pak k Fontáně bohatství, která teda moc nefontánila, spíš jen tak prskala. Kolem ní opravovali cestu, tak možná proto, ale i tak už třetí zklamání dne. Co už, pondělí dopoledne nikdy nebylo kouzelné období. Pokračovali jsme k „Singapore flyer“ – ruskému kolu, údajně největšímu na světě. Kolem něj vedla očividně i trasa závodu formule jedna, které jsme si v tu chvíli začali všímat. Šlo vidět vyšší oplocení i s betonovým hrazením a držáky na světla. Takových míst jsme po městě našli hned několik, respektive takhle předupravenou měli asi celou trasu, takže bylo zajímavé sledovat, kudma vede (mimochodem i přes kancelářské centrum nebo některé z mostů, což se mi doteď úplně nezdá a půjdu to raději ještě zkontrolovat).

Tou dobou bylo vedro fakt jako prase, nad KL většinou byly alespoň nějaké mraky, tady ani mráček, slunko peklo jak v pekle. Holt, pár desítek kilometrů od rovníku nemůže v srpnu mrznout. Asi teda ani v lednu, ale v srpnu určitě ne. Přes „helix“ most jsme přešli na Marina bay, což je uměle vytvořený ?poloostrov, na kterém stojí i obrovský Marina Bay Sands Hotel, snad možná jediná trochu dominanta Singapuru. Je to takový ten velký trojvěžatý hotel s „lodí“ nahoře, ve které je i docela známý „nekončící bazén“ s krásným výhledem na Singapur. Jen pro hosty hotelu, pokoj od 8000 Kč/noc. Trochu mimo rozpočet, škoda. Hned pod hotelem je budova ve 

Světýlka mrakodrapů v řece byla úžasná

tvaru leknínového květu – muzeum vědy. Předražené jako vše ostatní zábavné tady, takže bohužel. Hned vedle je ale nákupní centrum, tak jsme se byli zchladit alespoň tam. Zase další nákupní centrum s bruslením, tentokrát se ale jezdilo na plastu (ale klasické brusle). Překvapivě levně jsme nakoupili nějaké pití na další cestu a pokračovali ke kancelářskému centru. To je zespoda ještě hezčí než při pohledu odjinud z města – všude kolem obrovské budovy celé ze skla a oceli a betonu. Pak zase k řece (tentokrát po opačném břehu než včera), kde jsme si dali velmi populární zmrzlinový sendvič. Prostě zmrzlina v toustovém chlebu, pro našince nepochopitelné, tady oblíbená dobrota. A nebylo to až tak strašné J Pokračovali jsme směrem do docela pěkného parku (kterých je po městě spousta, vůbec je to tady celé takové zelené, plno stromů, trávy…), kde jsme si odpočali a počkali na setmění, abychom mohli vyrazit na noční město. To nás, jak jsem už zmínil, uchvátilo podstatně víc než denní město, veškerá celodenní únava tatam. Když nás výhledy na svítící okna přestaly bavit, sedli jsme na bus a dojeli zase zpátky domů do postele. Večer, i když těžko popsatelný, nám vynahradil celé pondělí ťapání po městě. Fajn to bylo.

Mešita tentokrát tam, kde má být - v malajské čtvrti

Bruslení na plastu

SingapRuská zmrzlina

Tudy (asi) jezdí formule

Lev - sice ne úplně dominanta, ale taky je tady tak nějak docela známý

Teď už dopisuju z Jakarty, kam jsme se během dneška přesunuli, ale o tom zase příště. Mimochodem ubytko super, horko o něco málo menší (přeci jen nejsme už úplně na rovníku), časový posun o hodinu menší, takže jen ČR + 5.

Zdar a sílu všem,

Honza