Den 1: Dalších 24 hodin plných kulturních poznání

29. 6. 2013, 23:38
Jen abych vás nemátl - jsem o den pozadu, tedy dnes večer píšu o včerejšku (28. 6.). Zítra to snad doženu, nemělo by se dít nic zásadního a mám den vyhrazený na dořešení všeho potřebného...

Včerejšek utekl jako voda, respektive vodka, intenzita zážitků nebyla ničím slabší než to co jsme dosud zažili. Začínáme si i docela zvykat na denní režim, já chytám první jména (Týnka už je má skoro v malíčku) a hlavně zažíváme první intenzivnější srovnání životních podmínek a stylů.

Ráno začlo, jako obvykle, hromadným úklidem. Každý od 6 let výše vezme svoje koště/mop/hadr a uklidí svou část, holky navíc chystají snídani a začínají s obědem. Když je o půl hodiny dům pořád skoro ve stejném stavu, je třeba ukázat co je špatně a je třeba to předělat, pak ještě jednou a jde se snídat. K jídlu napíšu více níže.

Cesta do foodbank

Po snídani jsme jeli s přebytkem jídla do "foodbank". Totiž, s jídlem se to tady má takto: poměrně často někdo (nevím zatím o koho konkrétně se jedná, ale co jsem vyrozumněl tak hodně o náhodné lidi, kteří chtějí pomoci) daruje něco - většinou jídlo - kterého dává poměrně dost. To umožní domovu celkem hospodárně žít a života si docela i užívat. Děcka mají dost sladkostí, teta si může dovolit uvařit jim sem tam i něco lepšího zítra (=v sobotu) má Daniel narozeniny, takže bude barbecue atp. No a někdy jim prostě nějaké jídlo i přebývá. Každé dva týdny se proto jezdí do tzv. foodbank, kde se přebytky darují církvi, aby se nemusely vyhazovat. Celkem fajn systém...

Centrála protestantské "Grace community"

No, odvezli jsme jídlo, naobědvali se a začala na mě dopadat únava. Až později mi došlo, že tohle asi teda bude ten dopad časového posunu. Ikdyž jsem byl podobně unavený i během roku, vymluvil jsem se sám sobě na dlouhou cestu (nakonec jsem asi nebyl tak daleko od pravdy... :) a šel si dát na hoďku šlofíka.

Odpoledne pak proběhlo klasické odpolední úklidové kolečko, chvíli jsme si s klukama házeli na koš (hrozně se jim líbil pohled na smečujícího "bratra Honzu", takže to byla celkem sranda :)), načež pak "strejda Neil" zavelel, a šlo se na dráhu. Ukázalo se, že kluci mají postavenou dráhu na auta na dálkové ovládání. Ty ale nejsou žádné mikroauta na baterky, ale celkem slušné mašinky na benzín. Takže jsme si zajezdili, přitom i zaházeli na koš a šlo se do sprch.

Při večeři měl stryc telefon, pak všechny shromáždil na klasické povečeřové povídání/modlitbu, načež oznámil že my dva s Týnkou a ještě 5 ze starších dětí pojedeme, máme si vzít trika s límečkem a za 5 minut u auta. Pořádně jsme nevěděli (vyjma řidiče) kam vůbec jedem, a nakonec jsme teda skončili v čínské restauraci. Další z dárců, tentokrát dal vědět "last moment", ale i tak to bylo fajn. Docela vtipné bylo, když jsme dorazili do té restaurace, kde už byly i děti z druhého domova. Od doby co jsme přišli do doby, co oni odcházeli, se se mnou přišlo pozdravit každé dítko minimálně dvakrát a věřím tomu že mít foťáky s blesky, byl bych třikrát slepý. Chudák Týnka si, pravděpodobně kvůli svému konstantnímu opálení až tolik pozornosti neužila... :D Cestou zpátky jsme se ještě stavovali na nějaký tradiční minipokec nad pitím, takže jsme si dali ledový čaj, naučili děcka hru na řešení detektivních případů pomocí ano-ne otázek a jeli domů.

Zajímavosti/shrnutí toho, co jsme zatím poznali:
Bydlení
Domov (ten v naší části) je rozdělen na dva domky - dívčí (="centrála") a chlapecký. Jsou od sebe navzájem de facto přes ulici a jelikož leží v obytné čtvrti, všichni včetně malých dětí v jednom kuse přebíhají tam a zpátky. Celkově je bydlení na o dost vyšší úrovni, než jsem původně očekával, převážně díky dobré každodenní práci všech dětí. V obou domcích jsou filtry na vodu, které ji občas i chladí, takže se docela i dá pít. Průjem zatím nikdo z nás neměl, zvracení taky ne-e, takže asi v poho :) Místo sprch jsou zednické "fanky", to už jsem psal včera, ale to je taky ok.

Trochu problém je noční horko. Řešíme to zapnutým větrákem (tímto zdravím Přemka), některé děcka spávají ve spodním patře, třeba i na zemi. Na komáry funguje úplně jednoduchý biolit do zásuvky. Všechny běžné vymoženosti jsou k dispozici, alespoň si nemůžu vzpomenout na nic, co by mi chybělo. Wi-fi, televize, DVD, počítače, ledničky, trouby, sporáky atd. Jen s tou vodou je občas problém. Jo a vlastně ještě jedna poměrně zásadní věc zde chybí: toaletní papír. Zatím to řešíme kapesníčky a vodou, ale mám strach ze chvíle, kdy kapesníčky dojdou. Asi se budu muset přiučit od místních...

Celkově se žije hodně venku, domy se v podstatě nezavírají a v podstatě vše důležité se děje na terasách. Větráky tady fakt docela fungují, takže tam není ani tak vedro, navíc se zde každé ráno uklízí, takže všichni chodí boso, což je docela příjemné, kachličky nejsou nijak rozpálené a nohy se tak nepotí. Jídlo se taky jí venku, takže domů se vše přesouvá v podstatě jen večer na sledování filmů.

Jinak já bydlím sám v malém pokojíku v chlapeckém domě (viz fotky). Malý, ale skříň mám, postel, větrák, zásuvku též, nic jiného není potřeba. Týnka bydlí v tom hlavním domku ještě se dvěma holkama, skříň (respektive poličku) už dneska taky konečně dostala. Z mého pokoje jdou zamřížované dveře rovnou ven - ty jsou ale zamčené, takže mám v podstatě permanentně otevřené zamřížované francouzské okno.

Můj pokoj - pohled od dveří

Můj pokoj - pohled z postele

Jídlo

Jídla si zatím užíváme řekl bych na 100%, od příjezdu jsme neměli nic, co bychom jedli už někdy předtím. Hned první večeře byla celkem překvápko - houbová polévka s rýžovými nudlemi. Ale taková, jakou jsem zatím nikdy nejedl - spousta koření, úplně jiné houby, navíc rozemleté. A to všechno se sladkým pečivem. A nebylo to vůbec špatné. Pečivo se tady jinak jí pořád jen sladké, minimálně má sladké těsto. Jen nevím jestli to není proto, že ho domovu někdo neustále daruje a nebo je to tradice.

Snídaně bývají celkem prosté, samotné to pečivo - ikdyž i to je docela dost zajímavé, jiné než je v ČR, přirovnal bych ho k takovým těm mléčným rohlíčkům co se prodávají balené, jen placatější a většinou něčím posypané - kokosem, mandlemi, nějakým kokosovým džemem nebo co to je.

Na oběd bylo maso na kari s hráškem a nějakou zeleninou a tady celkem klasicky rýže. Večer rýže a zbytek z oběda + různá zelenina (nějaké saláty nebo co to bylo), různé další druhy masa, tofu (to mi ani Týnce moc nejelo). Po každém jídle jsme měli kelímek s ovocem. Většina byla známá (pomeranče, grepy, jablka), večer jsme ale zkusili i novinku - durian. Je to pověstně smradlavé ovoce, říká se o něm že smrdí jako zkažená cibule. Pověsti potvrzeny, smrad nehorázný. Je to s ním údajně jako s olivama, nejprve lidem nechutná, člověk mu musí přijít na chuť. Upřímně nechápu, jak bych měl přijít na chuť tomuto... :D Nic takového jsem do té doby neměl - bylo to trochu nasládlé, ale hodně byla cítit ta cibule (ne čerstvá, ale taková "jetá", až rozpouštějící se), ovoce je navíc hodně krémové až mléčné. Smrtelná kombinace. Prý je zakázáno to ovoce brát do MHD jak smrdí, a ani se nedivím. Fakt šílenost.

Celkově se dá říct, že se tady mísí všechny možné kuchyně - od Indické (kari je skoro všude) přes čínskou, částečně arabská a evropská, samozřejmě malajci si přidávají svoje, takže je vše hodně pestré. Dost se prý jí ryby, ikdyž ty jsme zatím neměli, moc ne vepřové (pochopitelně, muslimská země), ikdyž to jsme na druhou stranu měli už 2x nebo 3x.

O sladkostech už jsem psal, jedna další zajímavost - jako snack se tady prodávají nalámané takové ty instantní čínské nudle, které jsou navíc rovnou v sáčku kořeněné. 

Lidi

Chtěl jsem dneska psát i o lidech, které jsme zatím potkali, ale řekněme že se "naše poznání zase obohatila o nějaké novinky", takže si to nechám až na zítřek... :)

Děti baští Týnky perníčky. Chutnalo :)

Všecny budovy jsou tady větší, ikdyž se to na obrázku možná nezdá.
Benzinky jsou skoro vždy 2 vedle sebe . Zatím nevíme proč.

Jedna z těch velkých budov. Jsme na druhé straně světa,

proto se obrázek zdá nakřivo. Je rovně.