Dny -2 a -1: Budapešť – Berlín – Abu Dhabi a první kulturní poznání

První příspěvek bude asi trochu delší – první dojmy jsou vždycky silnější a hlavně mám plno času… :))

No – v úterý ve 3 ráno jsme po rychlém rozloučení vyjeli směr Budapešť. Na to, že mě čeká docela zajímavé léto, jsme z mého pohledu až nečekaně apaticky a hlavně rychle dorazili do Budapešti, nic moc k rozepisování. Na letišti nuda, zafoliovali jsme kufry, snědli první část svačiny a po hodince čekání odletěli směr Berlín.

Letadlo mimochodem docela nic moc, ani jsme nepoznali, že neletíme s nízkonákladovkou… Na turbulence jsme dostali pytlík sesamenfisch snacku či co a kelímek coly a byli jsme v Berlíně. Tam pršelo, takže do nějakého chození po městě se nám nechtělo. Oproti očekávání se ale 10 hodin čekání pořádně protáhlo – na tom letišti nebylo fakt vůbec nic. Nejlevnější pití – voda z automatu za 3 eura, díky moc. Pár krámů a restaurací s cenami začínajícími na velikosti mojí poslední výplaty, suvenýry s letadly a Starbucks ještě dražší než v ČR (jo, jde to…). A wifi taky placená. Screw you, Europe!

O to více jsme pak byli nadšení z toho Airbusu, ve kterém jsme cestovali do Dhabí. Nečekal bych, že můžu mít takovou radost z letadla… Luxusní servis (dostali jsme mj. i kartáčky, což nám docela zpříjemnilo čekání v Emirátech :), takové ty malé obrazovky co jsou v busech Student agency se solidn filmovou kartotékou, příjemný personál v jednom kuse nabízející pití – nesrovnatelné s tím házedlem se kterým jsme letěli z Budapeště.

O poznání lepší než Berlín bylo (dosud) i čekání v Abu Dhabi. Hned po příletu Týnka usla, tak jsem se šel dívat na film, přičemž se cca v polovině nezištně přidal náš nový kámoš – nějaký random japonec. Postavil se za mně a aniž by se jakkoliv snažil předstírat nezájem, prostě se díval se mnou. Dívám se na něho jak na retarda, on se usměje ještě blběji a čumí dál… Tak jsem mu to natočil, ať si může sednout, a dívali jsme se spolu. :D Pak se přidal ještě okázaleji další zvědavec, ale toho to za chvíli bez zvuku jen o titulkách přestalo bavit… Poznání č. 1: japonci (minimálně náš vzorek) jsou přátelští a ukecaní a jejich výdrž je různá. No, obchody tady jsou zajímavější a o něco levnější, !je tu wifi zadáčo!, sedadla pohodlnější všechno čistší, nablýskanější. V kvalitě zatím poznaných letišť vedou emiráty. Jsem zvědavý na Asii.

Při prozkoumávání letiště jsme udělali i další kulturní objev: arabové na nás byli podstatně milejší, když jsme se k sobě s Týnkou neměli /rozuměj: nedrželi jsme se ani za ruce/. Hned první securiťák se s náma takhle dal do řeči a poradil nám, že když čekáme delší dobu, máme nárok na free snídani, oběd a večeři. Škoda že jsme to zjistili až v 15 hodin... No zbytek času jsem se pral s iPhonem, odmítal fotit, takže zatím bez fotodokumentace, ikdyž k focení toho nijak extra nebylo. Večeře byla celkem luxusní, oba jsme si dali indickou a nacpali se jak dobytci (po stížnosti úprava – polovina z nás se nacpala jako dobytek, druhá polovina „udělala svoje bříško spokojené“ :D).

Teď už čekáme na odlet, zbývá nám posledních pár hodin a pár procent baterky…

Další zprávy z Asie. Mějte se všichni famfárově,

Honza